Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prokopské údolí

9. 6. 2017

Prokopským údolím

Scenérie utvářené přírodou miliony let, to je Prokopské (a Dalajské údolí).

Údolí v jihozápadní části Prahy, bylo v roce  1978 vyhlášeno Státní přírodní rezervací. Přestože byla tato oblast v minulosti silně devastována těžbou kamene, stavbou železnice, budováním továren a obytných domů, zachovaly se zde velké přírodní hodnoty, některé lokality jsou unikátní.

Do přírodní rezervace jsme se vydali od stanice metra Nové Butovice svažitou pěšinou. První zastávka, která nás upoutala, byla vyhlídka na Hemrovy skály. Jejich temná barva svědčí o tom, že jsou sopečného původu (jako pozůstatky bývalé podmořské sopky).

Nedaleko vyhlídky jsme narazili na příčný val, který se dnes spíše jeví jen jako vyvýšená mez. Byl jedním ze dvou, které chránily Butovické hradiště. Mělo rozlohu 9 ha. Archeologický výzkum prokázal osídlení z doby kamenné. V novější době – v 8. až 10. století tu Slované vybudovali hradiště, opevněné valy.

Dalším zastavením byla pamětní deska ve skále, jíž zde r.2013 umístili věrní přátelé s tímto nápisem: Zde, v Prokopském údolí vykročil v r. 1920 na celoživotní skautskou stezku Jaroslav Foglar-legendární spisovatel a skautský vůdce. Jestřábe, nezapomínáme!Já chci s pokorou dodat:Tvé literární dílo v počtu 23 získaných svazků mám uloženo nejen v knihovně, ale i v srdci.

V zápětí na nedaleké zalesněné stráni nad potokem nás upoutala záplava modře – jaterníku trojlaločného.

Mnozí z nás si nenechali ujít „návštěvu“ uměle vytvořené asi 100 metrů dlouhé jeskynní štoly.

Po několika stech metrech jsme odbočili od hlavní silničky k snad nejromantičtější pozoruhodnosti Prokopského údolí – Hlubočepskému jezírku. Je to zatopený lom v hlubočepských vápencích s plochou 25 arů. Jeho délka je 107 m, šířka 26 m a pyšní se hloubkou 10 m. Vzniklo v r.1905 po odstřelu skály a dnes nám nabízí romantickou scenérii vodní hladiny, z níž se zvedají strmé skalní stěny.

Poslední, neméně zajímavou zastávkou, byly dva kamenné viadukty na štíhlých pilířích s výškou přes 20 m, v horní části s vloženým ocelovým roštem a na něm umístěné kolejové těleso. Byly postaveny roku 1872. Pro svůj charakter, připomínající v tomto úseku vysokohorskou železnici, dostala tratˇ název Pražský Semmering. Nás však odvezl k domovu autobus č. 120 od  zastávky Nádraží Hlubočepy do cílové stanice Knížecí. Výlet se uskutečnil 12. dubna.

 

                                                   Jiří Brejla