Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přednáška o Horních Měcholupech

9. 6. 2017

Přednáška o Horních Měcholupech konaná dne 7. března 2017.

 

Přednášku o historii Horních Měcholup měl připravenou jako své osobní vzpomínky místní starousedlík pan Václav Kučera. Narodil se sice roku 1932 v Praze, celá rodina včetně prarodičů se však záhy přestěhovala do Horních Měcholup. Pan Kučera prožil v Měcholupech víc jak 80 let a dle jeho vyprávění to byl život pestrý a zajímavý.

Do obecné školy začal chodit do vedlejších Petrovic v roce 1938 a dětskýma očima vnímal příznaky tehdejších dramatických událostí. Na poli za vsí směrem k Uhříněvsi se usadila mobilizovaná letecká jednotka a zřídila zde polní letiště. Letadla při přistání létala nízko nad střechou jejich domu. To určitě byla podívaná pro kluky. Hrozba války se však dotýkala i školního vyučování, děti ve škole nacvičovaly činnost při leteckém poplachu.

V roce 1942 byla obec po atentátu na Reinharda Heydricha obsazena německou armádou, vojáci prohledávali domy, zda se zde neskrývají cizí nepřihlášené osoby.

Tentýž rok postoupil pan Kučera do měšťanské školy, děti z Měcholup chodily pěšky až do Dubče, při přecházení mostu přes železniční trať dávaly pozor, zda neletí kotláři, kteří napadali a ničili vlaky a lokomotivy. Později byla Dubečská škola zabraná německou armádou a děti si chodily do konce války jednou týdně pro úkoly do hospody „U Štolbů“, která byla naproti škole.

Na jaře 1945 sledoval vypravěč svaz amerických bombardovacích letadel směřující k náletu na Prahu.

Z vyprávění pana Kučery vyplynulo, že Horních Měcholupech nebyla škola. Kdo potřeboval doktora, musel jít do Průhonic, do Hostivaře nebo do dnešních Nových Běchovic. Farou patřily Měcholupy do Čestlic.

Školu pan Kučera ukončil po válce a šel se učit do firmy „Podhajslý a Kameníček“, po znárodnění přejmenované na „TOS Hostivař“. Po vyučení studoval Střední průmyslovou školu v Betlémské ulici. Po maturitě nastoupil do Výzkumného ústavu bezpečnosti práce a zde pracoval 38 let. Přednášel a školil bezpečnost práce v různých organizacích, na toto téma také psal články do odborných časopisů.

Ani v místě bydliště neskládal ruce v klín. Pan Kučera byl členem amatérského hudebního souboru, hrál ochotnicky divadlo, byl členem Sboru dobrovolných hasičů a podílel se i na práci zastupitelů obce.

Dlouhý a zajímavý život zdánlivě „obyčejného“ člověka. Navzdory vysokému věku pan Kučera umí zajímavě vyprávět, a ještě má různé zájmy. Své životní zážitky má sepsané, budou jistě poučením i pro mladší generace jeho rodiny.

 

 

 

 

14. března 2017                                            Ing. Jiří Řezníček